An bu Aglaya

Mé sladké dětství 

Když jsem se narodila,tak jsem byla strašně maličká a maminka si myslela,že ji umřu.Moc se o mne bála ,starala se o mě jak jen mohla.Bráškové a sestřičky byli jednou tak velcí a všechno mlíčko od maminky mi vypili a já měla prázdné bříško.Proto mi maminka chodila budit dřív,než se ostatní probudili  a mě přikládala ke zdroji.Musela jsem chvátat,aby se ostatní neprobudili a nesnědli mi dobrotu.Maminka mi  pak brala do dlaní a na bříško mi dýchala teplý vzduch,aby mi bylo teplíčko a já držela a usnula u toho.Rostla jsem jako z vody a maminka nám pomalu začala dávat tvaroh,žloutek,sýry a další různé dobroty.Všichni se cpali jako o závod,jen se mnou měla maminka starosti,nechutnalo mi nic a maminka se na mě zlobila,strašně moc,bála se,že ji umřu a já využívala toho,že se mi víc věnuje,než těm ostatním žroutům.Dělalo mi to moc dobře,nemusela jsem být tak brzy v postýlce a mohla jsem být s maminkou,hrála si se mnou ,dělaly jsme samé blbosti a to mi moc bavilo.Do postýlky mi nosila až když jsem ji usnula na klíně.

No a jak šel čas ,tak jsme rostli a občas se na nás přišli podívat cizí lidé a většinou si odnesli jednoho z nás.Všichni chtěli mě,ale maminka mi nedala,byla jsem její mazlíček a ona mi nedokázala prodat,je to moje ,,maminka",teď ji vracím tu lásku,co mi dávala ona,když jsem ji potřebovala já.Jen chlapů se bojím,bojím,bojím.Promiń mi to maminko.....